architektonické knihovny
Biografické / historiografické informace: Knihy o architektuře tvoří od raného novověku nepostradatelnou součást především rozsáhlejších šlechtických a církevních knihoven, nicméně knihy o architektuře jsou frekventovány i v knihovnách vzdělaných měšťanů, kteří z nich čerpali obecné pouční nebo inspiraci pro vlastní stavební činnost. Z pera římského architekta a inženýra Marca Vitruvia Pollia vzešel traktát De architectura libri decem. Jednalo se o stěžejní dílo ovlivňující pojetí architektury od středověku až do baroka. V průběhu 16. století začala vznikat původní architektonická literatura. Významným autorem byl kupříkladu Albrecht Dürer a jeho knihy věnované aplikované geometrii či opevnění. Až do 19. století si uchovaly význam práce I quattro libri dell´architettura italského architekta a teoretika architektury Andrea Palladia či La regola delli cinque ordini d’architettura, jejímž autorem je též italský architekt Vignola. Architektonická literatura v knihovnách se věnovala nejen obytným budovám či palácům, ale pozornost byla cílena též na architekturu zahrad, bytovou architekturu či design jednotlivých architektonických prvků. Zvláštní kategorii představovala vojenská architektura. Vycházely též učebnice architektury. V neposlední řadě je třeba upozornit na přesah, který měla literatura věnovaná stavitelství s technickými obory či topografií.
Literatura:
LC (Subject Authority Headings), cit. 19. 6. 2023
P Ř Í L O H Y:
$ycko.raw
Obrazová galerie:
LC (Subject Authority Headings), cit. 19. 6. 2023
P Ř Í L O H Y:
$ycko.raw
Obrazová galerie:
architektonické knihovny
Viz: knihovny architektonické
Viz: knihovny architektonické literatury
Nalezeno v těchto záznamech
9 nalezených záznamů , hledání trvalo 15 ms
Birckenstein, Anton Ernst Burckhard von, 1655-1721
Rakouský císařský vojenský inženýr, projektant vojenských opevnění. Byl též překladatelem do němčiny (díla Euclida). Některé jeho publikace vycházely v dalších vydáních i po jeho úmrtí (až do roku 1745). V roce 1696 byl povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem "z Birkensteinu". Jeho potomstvo žilo v Čechách ještě počátkem 19. století.Burkhard z Birkensteinu, Antonín ArnoštBirkenstein, Anton Ernst vonPürckenstein, Anton Ernst vonPürckenstein, Burckhard vonPirckenstein, Anton Ernst Burckhard vonPirkenstein, Anton Ernst Burckhard vonBurckhard von Birckenstein, Anton ErnstBirckenstein, Anthon Ernst BurckhardP., A. E. vA. E. B. v. PP., A. E. vonBirckenstein, Anton Ernst vonDrs, Ladislav, nar. 1927
Narozen 7.6.1927 v Soběslavi. -- Autor a spoluautor vysokoškolských skript z oboru konstruktivní geometrie a využití výpočetní techniky. -- Studoval v letech 1946-1950 na přírodovědecké fakultě v Praze obor matematika a deskriptivní geometrie. Vysokoškolským učitelem se stal v roce 1952, kdy nastoupil na katedru matematiky a deskriptivní geometrie fakulty inženýrského stavitelství ČVUT. Po roce přešel na fakultu architektury a pozemního stavitelství. Dálkově vystudoval v roce 1958 inženýrské stavitelství. Hodnost kandidáta věd získal v roce 1960. V témže roce přešel na katedru matematiky a deskriptivní geometrie strojní fakulty, v roce 1962 se habilitoval a na katedře působil až do odchodu do důchodu v roce 1991. V roce 1992 byl jmenován profesorem.Frauberger, Christoff Adam
Blíže neurčená osoba.Hartmann von Hartenthal, Emil, 1856-1922
Narozen 26. 6. 1856 v Třeboni, zemřel 17. 1. 1922 v Českém Krumlově. Stavební inženýr, konzervátor a schwarzenberský stavební ředitel, který pocházel z původně dolnorakouského šlechtického rodu.Hartenthal, Emil Hartmann vonHartmann-Hartenthal, EmilHartmann z Hartenthalu, Emilz Hartenthalu, Emil HartmannHartenthal, Emil vonHeister, Lorenz, 1683-1758
Narozen roku 1683, zemřel roku 1758. Německý lékař anatom a chirurg, oftalmolog, též botanik, profesor anatomie a chirurgie, brunšvicko-lüneburský dvorní rada, profesor lékařství v Helmstedtu, shromažditel velké přírodovědecké knihovny. Vydal systematickou učebnici chirurgie, vyvinul též několik chirurgických nástrojů.Heister, LaurentiusHeisterus, LaurentiusHeyster, LaurentiusMrugowsky, Joachim, 1905-1948
Narozen 15. srpna 1905 v Rathenow an der Hawel, zemřel 2. června 1948 v Landsbergu. Lékař, univerzitní docent, biolog, botanik, hygienik, důstojník SS, ředitel Hygienického institutu SS. V roce 1930 vstoupil do NSDAP a SA. Za druhé světové války podnikal pokusy na vězních z koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Za zločiny proti lidskosti byl odsouzen v Norimberském procesu a popraven.Schwarzenberg, Adam František, kníže, 1680-1732
Narozen 25. září 1680 v Linci (Rakousko), zemřel 11. června 1732 v Brandýse nad Labem. Syn knížete Ferdinanda Viléma Eusebia ze Schwarzenberku a hraběnky Marie Anny ze Sulzu. Významný úředník a politik monarchie, jeden z nejvýznamnějších příslušníků rodu Schwarzenbergů, první vévoda krumlovský z tohoto rodu, zakladatel schwarzenberského dominia v Českých zemích a iniciátor rozvoje lesnictví v jižních Čechách. Born 25 September 1680 in Linz, died 11 June 1732 in Brandýs nad Labem. Son of Prince Ferdinand Wilhelm Eusebius Schwarzenberg and Countess Maria Anna von Sulz. A significant official and politician of the monarchy, one of the most important members of the House of Schwarzenberg, the first duke of Krumlov from this family, the founder of the Schwarzenberg domains in the Czech lands and initiator of the development of forestry in South Bohemia.<<ze >>Schwarzenbergu, Adam FrantišekSchwarzenberg, Adam Franz von<< ze >>Schwarzenberku, Adam František Karel EusebiusSchwarzenberg, Adam František Karel EusebSchwarzenberg, Adam Franz zuSchwarzenberg, Adam Franz Carl vonSchwarzenberg, Adam Franz Karl vonSchwartzenberg, Adam Franz zuSchwartzenberg, Adamus Franciscus Carolus deSchwarzenbergové (rod)
Česko-německo-rakouský šlechtický rod, původem ze Středních Frank v Bavorsku. Poprvé doložen roku 1172, roku 1429 byl povýšen do stavu svobodných pánů, roku 1599 do hraběcího stavu, roku 1670 do stavu říšských knížat a roku 1723 byl rodu potvrzen titul vévodů krumlovských. Český inkolát rod získal roku 1654, roku 1719 zdědil eggenberská panství, díky čemuž mohlo vzniknout rozsáhlé schwarzenberské dominium v jižních Čechách. Roku 1802 se rod rozdělil na primogeniturní hlubocko-krumlovskou větev a sekundogeniturní orlickou větev, v roce 1979 se obě větve spojily, rod tak pokračuje v jedné linii.Schwarzenberg (rod)Schwarzenberkové (rod)Schwarzenberg (rod)Švarcenberkové (rod)<<ze >>Schwarzenberka (rod)<<ze >>Švarcenberka (rod)Thomayer, František, 1856-1938
Český zahradní architekt, redaktor Časopisu českých zahradníků. Narozen 3. 3. 1856 v Trhanově u Domažlic v rodině zámeckého zahradníka, zemřel 18. 2. 1938 v Říčanech u Prahy. Bratr lékaře Josefa Thomayera. Jeden z největších odborníků své doby v oboru zahradní architektury, který koncem 19. století působil jakožto ředitel pražských parků a zahrad i školky v Říčanech u Prahy. -- Po vystudování střední školy odešel na zahradnickou školu v Troji a po jejím dokončení studoval sadovnictví ve Frankfurtu a ve Vídni. Získal přehled o řízení a fungování správy na zakládání a údržbu zahrad, samozřejmě i odborný přehled a rozsáhlé znalosti botaniky. Thomayer sledoval a zajímal se o tehdejší tendence a trendy vývoje zahrad, o novinky na trhu s rostlinami. Věděl, že kolébkou zahradního umění byla v jeho době Francie. V následujících šesti letech pobytu ve Francii a krátce i v Belgii získal nejen všestranný teoretický základ, ale i široký okruh praktických zkušeností. Velkorysými projekty získal brzy znamenité jméno a již z Paříže psal do odborných časopisů různých států o sadové architektuře. V roce 1884 se vrátil zpět do Čech a stal se vrchním městským zahradníkem a později ředitelem sadů hlavního města Prahy Jeho hlavní pracovní náplní se posléze staly úpravy městských parků a veřejných prostranství. Mezi jeho neznámější práce náleží úpravy parků v Nymburku, Chrudimi, v Přerově, návrhy na úpravu veřejných prostranství v Mariánských Lázních nebo vyprojektování zámeckého parku v Roztěži u Kutné Hory. V Praze Thomayer navrhl současnou podobu Karlova náměstí a dále úpravy Chotkových sadů, zahrady Strakovy akademie či parku u Libeňského zámku a veřejných prostranství v okolí Národního muzea a Hlavního nádraží. Pracoval i na úpravách některých zámeckých parků a soukromých zahrad. Neprojektoval pouze na domácí půdě, ale za svého života vyhotovil i některé zahraniční projekty v Rusku, Německu či Rakousku. Pražská obec bohužel neměla pochopení pro výjimečné nadání tohoto zahradního architekta a četnými intrikami mu znemožňovala práci. V r.1894 proto opouští městskou službu a zřizuje si soukromou projekční kancelář na Vinohradech, později též vlastní zahradnictví v Říčanech. V Říčanech i žil, konkrétně ve vile v dnešní ulici „Ve školkách“. Roku 1901 se stal předsedou Okrašlovacího spolku pro Říčany a Radošovice (od roku 1905 ovšem spolek působil již jen v Říčanech) a jeho zásluhou probíhala úprava cest, vysazování stromů, keřů a květin a pořádaly se květinové slavnosti. V Říčanech často navštěvoval Františka Josefa jeho bratr lékař Josef, který sem jezdil na „letní byt“ a zval sem i své přátele – známé české literáty přelomu 19. a 20. století. Posledních 20 let jeho života mu obrna nohou znemožňovala vycházet, přesto stále pracoval na projektech až do konce svého života.Thomayer, František Josef