biologické knihovny
Biography / historiography: Toto heslo zastřešuje knihovny, které uchovávají a zpřístupňují knihy z oborů zoologie, botaniky a mykologie, jež měli k sobě především v období středověku a raného novověku podstatně blíže než dnes. V té době byli jejich hlavními recipienty lékaři a lékárníci. Na pomezí zoologické a botanické literatury středověku a raného novověku stojí rovněž pojednání o neexistujících či bájných zvířatech a rostlinách, která však bývala zařazována mezi reálná, např. v Hortus sanitatis a v dalších dílech na pomezí přírodních věd a lékařství. Často šlo o velmi nákladné publikace s bohatým ilustračním doprovodem. Krom herbářů a nejrůznějších zoologických knih by k tomuto žánru bylo možno přiřadit také pěstitelské a chovatelské knihy, přes jejich afinitu s hospodářskou literaturou. Moderní knihovny spadající do této kategorie stojí, co do vědecké úrovně, na vyšším stupni a často vynikají vysokou mírou specializace.
Bibliography:
LC (Subject), cit. 19. 6. 2023
S U P P L E M E N T S:
$ycko.raw
Image Gallery:
LC (Subject), cit. 19. 6. 2023
S U P P L E M E N T S:
$ycko.raw
Image Gallery:
biologické knihovny
See: knihovny biologické
See: knihovny biologické literatury
Found in these records
20 found records , search took 24 ms
Babor, Josef Florián, MUDr., 1872-1951
Slovenský filozof, biolog, lékař, neurolog a psychiatr v Praze, vojenský lékař, botanik a entomolog, novoscholastický filozof českého původu, profesor obecné biologie na univerzitě v Bratislavě. Narozen 4.5.1872 v Praze, zemřel 11.1.1951 v Bratislavě. -- Studium na lékařské fakultě Karlovy university ukončil r.1897. Poté podnikl studijní cestu, během níž navštívil Rakousko-Uhersko, Německo, Francie, Itálie, Velkou Británii, Nizozemí a Švýcarsko. V Praze začal působit jako soukromý neurolog a psychiatr a asi od r.1915 pracoval jako vojenský lékař v Jindřichovice, od r.1919 v Praze, Košicích, později v Užhorodě a Trnavě. V letech 1922-1924 pracoval jako soukromý lékař a smluvní přednosta vojenské psychiatrické léčebny v Trnavě. Od roku 1928, kdy získal řádnou profesuru, přednášel systematickou zoologii. V 40. letech 20. století působil na čtyřech bratislavských fakultách.-- Jako lékař se vedle neurologii zabýval i problémy hematologie, sarkolyzy a otázkami zánětů a účinky radioaktivity. Byl také průkopníkem radiobiologie na Slovensku. Zabýval se i archeologií a paleontologii. Byl průkopníkem české malakologie. Během svého života popsal několik nových druhů měkkýšů. -- Byl autorem více než 250 odborných vědeckých a popularizačních prací z různých oborů. Spolupracoval i na Jandově Velkém přírodopisu a Ottova slovníku naučném. Přispěl i do České vlastivědy o fauně Slovenska, napsal celou řadu malakozoologických prací a v některých svých pracích se zabýval i savci, rybami, plazy, obojživelníky a také vyššími i nižšími bezobratlými. -- Měl velkou úctu k františkánské spiritualitě a byl přesvědčen, že ona má nejblíže slovenské mentalitě. Jako člen třetího řádu sv. Františka přijal jméno Columbanus. Byl externím profesorem na františkánském studiu generale v Žilině.Babor, Jozef FlorianBinder, Emil, 1860-
Narozen v roce 1860, datum úmrtí nezjištěno. Nakladatelský pracovník, účetní, entomolog a botanik, sběratel rostlin a hmyzu, také sběratel houslí; spolumajitel domu „U Francouzské koruny“ v Karlově ulici č. 188/4 v Praze (s Emilií Bindrovou); Binder byl od roku 1889 členem Klubu přírodovědeckého v Praze, stal se kustosem „Herbáře flory evropské“ Jana Bubely (1855-1889) – botanik Jan Bubela založil objemný herbář evropské květeny, obsahující přes 7 000 druhů rostlin ve 119 svazcích (jiná verze: herbář obsahoval 150 svazků). Před smrtí Bubela věnoval herbář spolu se svou knihovnou botanické literatury Klubu přírodovědeckému v Praze, který jej v roce 1888 za to zvolil čestným členem.Böhm, C. L.
Blíže neidentifikovaná osoba.Bonafous, Matthieu, 1793-1852
Francouzský botanik. Publikoval knihu o pěstování kukuřice v evropských podmínkách, taktéž knihu o morušových stromech.Burckhard, Johann Heinrich, 1676-1738
Narozen 5. 8. 1676 v Sulzbachu, zemřel 3. 5. 1738 ve Wolfenbüttelu. Německý lékař, botanik a numismatik. Od roku 1701 byl městským lékařem ve Wolfenbüttelu, později se stal osobním lékařem u tamního vévodského dvora. Vlastnil nejbohatší soukromou knihovnu ve Wolfenbüttelu, která se skládala z přes 8 000 knih a 4 500 dizertací ze všech oborů.Burckhard, Johannes HenricusBurckhardt, Johann HeinrichBurchard, Johann HeinrichBurchard, Johannes HeinrichBurckhard, Iohannes HenricusBurckhard, Joannes HenricusBurckhardt, Hans BalthasarBurckhardus, Johannes HenricusBvrckhard, Johann HeinrichBurmeister, Hermann, 1807-1892
Německý přírodovědec, zoolog, entomolog, lékař.Burmeister, Carl Hermann ConradBurmeister, Karl Hermann KonradBurmeister, GermanBurmeister, HermannusBurmeister, Carolus Henricus ConradusBurmeister, HCejp, Karel, 1900-1979
Narozen 22.2.1900 v Rokycanech, zemřel 22.9.1979 tamtéž. RNDr., DrSc., profesor botaniky, literatura z oboru.Čelakovský, Ladislav, 1834-1902
Narodil se 29. listopadu 1834 v Praze jako nejstarší syn básníka Františka Ladislava Čelakovského a Marie Ventové. Navštěvoval gymnázium ve Vratislavi, kde byl jeho otec univerzitním profesorem. Maturoval však na gymnáziu v Praze roku 1853. Po otcově smrti se ho ujal Jan Evangelista Purkyně (1787-1869), u něhož získal průpravu k vědecké práci. Už za gymnazijních let publikoval v Purkyňově časopise Živa své přírodopisné články a literární pokusy. Pod metodickým vlivem svého chráněnce studoval na pražské filozofické fakultě přírodní vědy. Po absolutoriu působil jako suplent přírodopisu na gymnáziu v Chomutově. Spřátelil se zde s rodinou botanika a lékaře Josefa Knafa (1801-1865), s jehož dcerou Luisou se roku 1864 v Praze oženil. Po skončení suplentury v Chomutově byl asi půl roku vychovatelem v domě továrníka Richtra na Zbraslavi. Roku 1860 se stal kustodem botanických sbírek Českého muzea a tuto funkci zastával až do konce svého života. Roku 1863 mu byl udělen doktorát filozofie a o rok později působil jako člen komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech a jako vedoucí jeho botanické sekce. Roku 1866 se stal docentem botaniky na pražské technice a roku 1871 profesorem botaniky na Karlo-Ferdinandově univerzitě, po jejímž rozdělení roku 1882 přistoupil k české univerzitě. V padesátých letech spolupracoval s Josefem Václavem Fričem (1829-1890), přispíval do Lady-Nióly a podílel se na přípravě neuskutečněného týdeníku Svět a domov. Od počátku šedesátých let prováděl a organizoval botanický výzkum Čech, jehož výsledkem byl Prodromus květeny české, základní dílo české floristiky. Autoritu v evropské přírodovědě získal studiemi z oboru srovnávací morfologie, v nichž na základě Darwinovy teorie vypracoval nové pojetí vývoje rostlin. Zabýval se i přírodní filozofií a dějinami botaniky. Vydal samostatně nebo v časopisech a vědeckých sbornících přes 150 prací. Rovněž patřil k základnímu autorskému okruhu Riegrova a Ottova naučného slovníku. Na Ottově slovníku se podílel i jako odborný redaktor. Roku 1870 byl jedním z redaktorů Ruchu. Kromě jiného se zabýval také překladovou tvorbou. Orientoval se hlavně na anglickou literaturu, ale věnoval se i německé a ruské poezii. Překládal např. Williama Shakespeara, George Gordona Byrona, Novalise, Michaila Jurjeviče Lermontova či Alexandra Sergejeviče Puškina. Zemřel 24. listopadu 1902 v Praze.Čelakovský, Ladislav JosefDe Visiani, Roberto, 1800-1878
Italský profesor botaniky. Spolupracoval s Botanickým muzeem v Padově a věnoval se květeně Dalmácie.Visiani, Roberto deVisiani, Robertus deDomin, Karel, 1882-1953
Narozen 4. května 1882 (Kutná Hora), zemřel 10. června 1953 (Praha). Významný český botanik, vysokoškolský pedagog a politik. Vystudoval botaniku na České univerzitě v Praze. Po habilitaci v roce 1906 byl roku 1916 jmenován profesorem botaniky. Jeho vědecká činnost se zaměřovala především na taxonomii rostlin, fytogeografii a geobotaniku. Prováděl též floristický výzkum Československa a účastnil se i expedice do jihovýchodní Asie. Věnoval se také ochraně přírody a je považován za člověka, který se nejvíce zasadil o vznik Tatranského národního parku. V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v letech 1933–1934 rektorem Univerzity Karlovy. Jako rektor se snažil o získání finančních prostředků na rekonstrukci Karolina a angažoval se při takzvané insigniádě, v jejímž rámci stál na straně těch, kteří požadovali vydání univerzitních insignií, které protiprávně zadržovala Německá univerzita v Praze. V letech 1935 až 1939 byl Karel Domin poslancem Národního shromáždění republiky Československé, do kterého byl zvolen za Národní sjednocení. V době druhé republiky byl členem organizace Akce národní obrody, otevřeně pronacistického a kolaborantského uskupení. Po druhé světové válce a nástupu komunistů k moci se již ke své vědecké práci nemohl pro své pravicové politické názory vrátit. K. Domin má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Domin.