geografické knihovny
Biographische / historiographische Informationen: Geografie v raném novověku úzce souvisela, až splývala, s historiografií, a proto je ve starším období oddělit knihovny historiků a geografů. Historiografické medailony jednotlivých zemí a panství bývaly nedílnou součástí renesančních a barokních kartografických medailonů. Mezi díla z oboru geografie se v historických knihovnách řadí zejména cestopisy, atlasy i samostatné mapy a glóby. Nejstarší geografická díla v sobě kombinovala historiografii, kosmografii, topografii a etnografii. Starověké a středověké cestopisy mísily realistický popis s fikcí, v renesanci se již oddělila utopie jako samostatný žánr, v 18. století nabývá nad zábavnou funkcí vrchu naukový styl a přichází žánr průvodců. V 19. století se objevují první zeměpisné učebnice. Mezi nejstarší celoevropsky rozšířené geografické dílo patří Kosmographia Sebastiana Münstera, která měla své národní mutace. Atlasy plnily v knihovnách nejen vzdělávací, ale i reprezentační funkci. Ručně kolorované soubory o několika desítkách až stovkách map, plánů a vedut dosáhly svého vrcholu na přelomu 16. a 17. století v nizozemských vydavatelských domech A. Ortelia a W. J. Bleau, odkud se šířili do knižních sbírek po celé Evropě. Hojně ilustrovaná cestopisná a topografická díla byla nákladnou investicí, což je předurčuje k častějšímu výskytu ve šlechtických a větších církevních knihovnách. Stejně tak glóby a nebeské sféry bývaly běžnou výbavou knihovních sálů od dob renesance.
Relevante Literatur:
LC (Subject Authority Headings), cit. 19. 6. 2023
B E I L A G E N:
$ycko.raw
Bildergalerie:
LC (Subject Authority Headings), cit. 19. 6. 2023
B E I L A G E N:
$ycko.raw
Bildergalerie:
geografické knihovny
Siehe: knihovny geografické literatury
Siehe: knihovny geografické
Nalezeno v těchto záznamech
30 gefundene Einträge , Suche dauerte 27 ms
Balaus, Wilhelm Alexander, 1711-1752
Narozen 1711, zemřel v Brně 2. ledna 1752. JUDr. Brněnský měšťan, moravský zemský advokát, jeden z předních bibliofilů své doby. V. A. Balaus byl synem Václava Jana Mikuláše Balause a Kateřiny Anny Marie rozené Schollová. Otec Václav, městský písař a královský rychtář, založil rodinnou knihovnu, v které pokračoval jeho syn Vilém Alexander. V. A. Balaus se snažil během svého života zřídit v Brně veřejnou knihovnu pro všechny vědní obory. Podle jednotlivých vědních oborů byla pořádána i knihovna V. A. Balause.Balaus, Vilém AlexandrBalouš, Vilém AlexandrBalaus, Wilhelm AlexandrBalavs, Wilhelm AlexandrBatthyány, Marie
Blíže neurčená šlechtična z uherského rodu Batthyány.Brand, Guilielmus de, činný 17. století-18. století
Císařský dvorní lékař, rytíř království Uherského. Patrně pocházel z Düsseldorfu.Bretzenheim, Karoline von, 1806-1875
Narozena 15. 1. 1806 v Českém Krumlově, zemřela 5. 5. 1875 ve Vídni. Šlechtična z primogeniturní větve rodu Schwarzenbergů, dcera vládnoucího knížete Josefa II. (1769-1833), choť knížete Ferdinanda Karla von Bretzenheim-Regécz (1801-1855).Bretzenheim, Caroline vonBretzenheim-Regécz, Marie Karolína<z >Brezenheim-Regécz, Marie KarolinaBretzenheim, Marie Karoline Antonia Eleonore von und zuBrezenheim, CarolineSchwarzenberg, Karoline von<ze >Schwarzenbergu, Marie KarolínaSchwarzenberg, Marie Karoline Antonia Eleonore zuSchwarzenberg, Caroline vonFreund, Georg August, 1836-1914
Německý sběratel umění a knih. Sbírku založenou jeho otcem Juliem Corneliem Freundem dále rozšiřoval, po smrti ji odkázal několika institucím.Freund, Georgius AugustusFreund, GeorgKadlec, Ján, 1949-2021
Narodil se 18. 12. 1949 v obci Kalinkovo na Slovensku. Zemřel 6. 9. 2021 v Olomouci. Historik, archivář, publicista, své články publikuje v časopisu Krok.Kořenský, Josef, 1847-1938
Narozen 26.7. 1847 v Sušně (okres Mladá Boleslav), zemřel 8.10. 1938 v Praze. Český cestovatel a fotograf, přírodovědec, autor cestopisů, PhDr. Povoláním byl učitel. Studoval v Mladé Boleslavi a na učitelském ústavu v Praze, později působil jako spolupracovník zoologa a paleontologa Antonína Friče v Národním muzeu. Od roku 1867 se věnoval učitelskému povolání, od roku 1891 byl ředitelem dívčí školy na Smíchově (nyní část Prahy). -- Svoji první větší cestu Kořenský vykonal v roce 1872, když navštívil Alpy. Od té doby pravidelně cestoval po Evropě. Největší a časově náročné cesty uskutečnil na konci 19. a na začátku 20. století, a to cestu kolem světa (1893-1894, s přítelem Karlem Řezníčkem) a cestu do Austrálie, Oceánie a Asie (1900-1901). -- Kořenský nebyl objevitelem nových koutů světa. Byl přírodovědec a sběratel. V cestopisech, určených zejména mládeži, článcích, přednáškách a rozhlasových relacích seznamoval veřejnost se vzdálenými zeměmi a zasloužil se tak o popularizaci geografie. -- Z díla: Geologické procházky po okolí smíchovském (1876), Z jeskyní moravských (Osvěta 1876), Rostlinstvo v národních písních, pověstech, bájích a obyčejích (1878), Na severu Nového Zélandu (1908), V Siamu a Číně (1909), Sibiří napříč (1910), Cestou k Herkulovým sloupům (1924), Tureckem do asijských dálav (1924), Doma a za mořem (1925).Kořenský, Josef LLützow, František, hrabě, 1846-1916
Narozen 21. 3. 1849 v Hamburku, zemřel 13. 1. 1916 v Ženevě. -- Diplomat, historik a spisovatel. Čestný člen České akademie věd a umění, čestný předseda Českého olympijského výboru a nositel čestného doktorátu Karlovy univerzity. -- Po ukončení studií ve Vídni a Innsbrucku pokračoval ve stopách svého otce a působil v diplomatických službách vídeňského dvora. Zpočátku byl rakouským atašé v Bruselu, později v Římě, Holandsku a Londýně. Po svém sňatku (v roce 1881) s baronkou Annou Bornemannovou zanechal diplomatické kariéry a usadil se na svém nově zakoupeném zámku v Žampachu ve východních Čechách. -- Své vědecké práce začal publikovat na konci 19. století a prakticky všechna svá díla o Čechách psal anglicky a pro potřeby anglosaského světa. Stal se tak v obzvláště důležité době nejvýznamnějším propagátorem české kultury v Anglii a Americe, což velmi přispělo politickým ambicím českého národa tak, jak je o něco později prezentoval Tomáš Garrigue Masaryk. Ten si Lützowovy práce velmi cenil a přikládal jí velkou vážnost. Pravděpodobně stál Lützow také u zrodu skautského hnutí v Čechách. Krátce před vypuknutím první světové války byl vystaven několika přímým i nepřímým útokům ze strany rakouské vlády. Byl čestným členem České akademii věd a umění, stal se čestným předsedou Českého olympijského výboru, obdržel čestný doktorát pražské Karlovy univerzity. Na počátku první světové války odjel hrabě Lützow pro jistotu z Rakouska do neutrálního Švýcarska. V roce 1915 se v Ženevě podílel na přípravách vzpomínkových oslav výročí Husova upálení. Dne 13. ledna 1916 v Ženevě Dr. František hrabě Lützow zemřel. Trvalo několik měsíců, než byl rakousko-uherskými úřady povolen převoz ostatků a pohřbení v rodinné hrobce ve Vamberku. -- V roce 2001 byla na zámku v Žampachu slavnostně odhalena pamětní deska Františku Lützowovi. Po meči vymřel rod jeho bratrem Heinrichem (1852-1935). -- Již od mládí se věnoval studiu českých dějin a literatury. Rodiče jen zřídka zajížděli na své statky ve Vamberku a Borohrádku, a tak měl mladý František zpočátku jen málo příležitostí naučit se česky. Češtinu však nezapomněl a své dopisy do Čech psal pouze česky. Některé z nich dokonce podepisoval s jednoduchým „v“ na konci - „Lützov“. Vždycky byl hrdý na svého strýce Františka Antonína Kolowrata, jednoho ze zakladatelů Národního muzea. Od 80. let 19. století si dopisoval s knihovníkem Národního muzea Antonínem Vrťátkem a posílal mu z Londýna v antikvariátech zakoupenou bohemikální literaturu. Tuto literaturu František Lützow sbíral také pro vlastní knihovnu. -- Převážně z literatury vycházel František Lützow při vlastní historické tvorbě. Jeho prvotinou je Bohemia. An Historical Sketch (Londýn 1896), přehledná knížka podávající souhrn českých dějin v duchu Františka Palackého do roku 1620. Dále je autorem knih A History of Bohemian Literature (Londýn 1899), překladu The Labyrinth of the World and the Paradise of the Heart (Londýn 1901, 1902, 1924), The Story of Prague (Londýn 1902, 1907, 1920, 1924), Lectures on the Historians of Bohemia Being Ilchester Lectures for the Year 1904 (Londýn 1905), The Life and Times of Master John Hus (Londýn 1909), přepracovaného a rozšířeného vydání Bohemia. An Historical Sketch (Londýn 1910, 1920, 1939, český překlad Praha 1911, italský překlad Řím 1918), The Hussite Wars (Londýn 1914). Do českých a anglických novin a časopisů pravidelně přispíval svými články o anglické literatuře, českých dějinách a rakouské politice.Lützov, FrantišekMörath, Anton, 1848-1910
Narozen 31. 10. 1848 ve Štýrském Hradci, zemřel 23. 5. 1910 v Českém Krumlově. Archivář ve službách Schwarzenbergů, konzervátor rakouské státní památkové péče, regionální historik, autor prací o dějinách schwarzenberského rodu.Mörath, Antonius DavidMörath, AMoerath, AntonMünzer, Hieronymus, 1437-1508
Německý lékař, humanista, geograf, kartograf a bibliofil, psal též španělsky a latinsky. Hieronymus Münzer se narodil v rakouském Feldkirchu roku 1437 nebo 1447. Od roku 1464 studoval na univerzitě v Lipsku, kterou završil roku 1470 získáním titulu magistra. Münzer pokračoval ve studiu na univerzitě v Pavii, kde obdržel roku 1477 titul doktora. Téhož roku se přestěhoval do Norimberku, ve městě o tři léta později dostal občanství a oženil se s Dorotheou Kieffhaberovou. Kromě bohatých obchodních aktivit v Norimberku se Münzer stal aktivním členem místního kroužku humanistů. Ve městě si vybudoval i slavnou knihovnu. Münzer několikrát cestoval po Evropě, z cest zanechal i zápisky. V letech 1483-84 v důsledku morové rány pobýval v Itálii, z této výpravy si domů dovezl množství knih. Nejslavnější práce z cest "Itinerarium siue peregrinatio excellentissimi viri artium ac vtriusque medicine doctoris Hieronimi Monetarii de Feltkirchen ciuis Nurembergensis" se týká jeho výpravy z roku 1494 po Německu, Švýcarsku, Francii a Pyrenejích. Münzer díky svým zeměpisným znalostem a přátelstvím s Hartmannem Schedelem přispěl v zeměpisných oddílech do "Norimberské kroniky". Další významné Münzerovo dílo je "De inventione Africae maritimae et occidentalis videlicet Geneae per Infantem Heinricum Portugalliae". Münzer žil v Norimberku až do své smrti roku 1507.Monetarius, HieronymusMüntzer, HieronymusMüntzer, JerónimoMünzer, JérômeMünzer, JerónimoHoltzschuers, HieronimiMonetarius de Feltkirchen, Hieronymus