pedagogické knihovny

Biografické / historiografické informace: Učebnice a knihy zabývající se vzděláním a výchovou se staly nedílnou součástí knihoven a objevují se jak v církevních a šlechtických knihovnách, tak v osobních knihovnách měšťanů či vzdělanců. Pedagogická literatura, zejména učebnice, se objevuje rovněž ve školních knihovnách, ať již se jednalo o farní, klášterní či městské školy nebo univerzity. Šlo nejčastěji o díla klasických řeckých a římských autorů M. Tullia Cicerona, M. Fabia Quintiliana, L. Aennea Seneky, M. Aurelia či pozdně antického gramatika A. Donata. Mezi pedagogickou literaturu můžeme zařadit učebnice a slabikáře, odbornou pedagogickou a filozofickou literaturu týkající se výchovy a vzdělávání nebo školství. Samotné pedagogické knihovny měly většinou charakter encyklopedických knihoven, v nichž byla encyklopedická literatura doplňována o díla zaměřená na výchovu, vzdělávání, školství a jeho dějiny. Oblíbená byla encyklopedie antického římského autora M. Terrentia Varrona s definicí struktury sedmi svobodných umění: trivium (gramatika, rétorika a dialektika) a quadrivium (aritmetika, astronomie, geometrie a muzika). Základem pedagogických knihoven byly kromě učebnic rovněž knihy zabývající se vzděláním a výchovou. Masivní nárůst pedagogické literatury je v habsburské monarchii spojen se zavedením povinné školní docházky dekretem Marie Terezie z 6. prosince 1774.
 
Literatura:
LC (Subject Authority Headings), cit. 21. 6. 2023

P Ř Í L O H Y:
$ycko.raw


Obrazová galerie: